saně

 

Ledová jízda 2010

Výjimečný závod, v němž družstvo tvoří musher se psím spřežením a lyžař. Závod inspirovaný dlouhými traily arktickými pustinam , při nichž si musher veze vše potřebné s sebou. Závod je pořádán na paměť tragicky zesnulého českého polárníka, účastníka expedice admirála Byrda, Dr. Václava Vojtěcha.

Letošního jubilejního 20. ročníku konaného 18.-21.února 2010 se poprvé v historii závodu zúčastnilo spřežení samojedů. Náš tým tvořilo 10 samojedů, devět kluků a s nimi jedna holka (4 Romana Hofreitra: Bruno Clark z Glorietu, Dodge Zasněžené údolí, Dant Janká studánka, Calimero Jamamba, a 6 našich: Alas Tikibara, Porthos Boschi vecchi, Cinook Zasněžené údolí, Derik Janská studánka, Dingo Janská studánka a Bella Mia Jamamba), běžkař Roman a . Na mimořádně náročné trati dlouhé 140 km s obrovským převýšením závodilo 20 týmů, pouze 3 spřežení byla čistokrevná (2 spřežení sibiřských husky a naše spřežení samojedů). 

Noční etapa-prolog se jel na kopcích okolo letiště v Lánově a měřil 10 km.

Druhý den ráno jsme se postavili na start další etapy: hotel Harmonie-letiště-Strážné-Struhadla-Klínové Boudy-Bufet na rozcestí(výškové převýšení skoro 900 m)-údolím Bílého potoka jsme sjeli k Hříběcím Boudám nad Strážným, dále opět vystoupali pod hřeben Liščí hory, Liščí cestou na Tetřeví Boudy a zledovatělým tobogánem jsme sjeli ke srubu Na Brodu (u lomu v Lánově), kde jsme bivakovali. K napájení psů i nás jsme používali vodu z potoka, jídlo pro nás a krmivo pro psy jsme vezli v saních.

Třetí den po startu Na Brodu jsme vystoupali tobogánem na Tetřeví Boudy, dále na Pražskou a Kolínskou Boudu, Černou Horu, sjeli jsme k Pardubickým Boudám a Krausovým Boudám a přes Valšovky (objeli jsme Světlou Horu) jsme vystoupali zpátky na Kolínskou Boudu, pokračovali na Tetřeví Boudy a sjeli jsme opět Na Brod k dalšímu bivaku. Toto byla nejdelší etapa – měřila 52 km.

Poslední etapa se jela z Brodu na Tetřeví Boudy, sjeli jsme Horskou silnicí nad Rudolfov a kolem Klecandy jsme vyjeli přes Dvorskou boudu na Bufet na Rozcestí a přes Struhadla a Strážné k hotelu Harmonie, kde byl cíl závodu. Prakticky celý závod se jel buď do kopce nebo z kopce s těžkými přejezdovými saněmi (a to jsme si vzali jen to nejnutnější).

Při závodě záleží na souhře celého týmu: psů, lyžaře i mushera. Nikdo nesmí ani na chvilku vypadnout nebo jen zaváhat. Mnohokrát jsme si mysleli, že to nemůžeme dojet a že to vzdáme, ale vždy jsme se vzpamatovali a jeli dál.

Naše spřežení vedli po celý závod bezchybně Romanovi lídři – Dač a Aklak. Přestože jsme byli nejpomalejší, o to více jsme se líbili turistům a lyžařům po celé trase závodu, fotili si nás a hlasitě povzbuzovali a obdivovali bílé peřiny. Také při závěrečném vyhlášení jsme sklidili největší potlesk a ovace. Myslím si, že lepší propagace samojedů by se nám jen těžko podařila .Celý průběh závodu se nesl ve vynikající atmosféře, zúčastnili se ho bezva lidi s obrovskou láskou ke psům a k přírodě.

Se psím spřežením závodím už šestnáctý rok, ale Ledovka je první opravdový závod jak má být.

Ota Janko

Ledovka 2010

Záznamy: 1 - 6 ze 6